1. Lékařská péče
Zatím jsem se zabýval pouze svými pocity a zdravím. Jaké však mají pocity členové rodiny? Zkusím se zamyslet nad pocity mé manželky, ale podle mého do platí pro všechny blízké. Začíná to už tím okamžikem, který zasáhne do života celé rodiny. Kusé informace o tom, že je to dlouhodobé a že se nemocný jen pomalu bude zlepšovat. Nejsem schopen domyslet všechny pocity, které prožívala. Nebyl nikdo, kdo by ji připravil hlavně psychicky na situaci, která ji čekala, až mě propustí z nemocnice. Chyběl někdo, kdo by ji poradil co dělat, kam se obrátit. Ano, existují poradny, ale cesta k nim je velice dlouhá. V nemocnici se o nich nedozví. Představte si, chodíte do práce, za nemocným a ještě shánět pomoc. Musí to být obrovská zátěž. Je tolik věcí, které je nutné zařídit. Na co byli dva, je náhle jeden. Postarat se o děti, které musí dostudovat, udržet si práci, aby bylo z čeho žít. A v případě, že nenechá nemocného převézt do LDNky, má na starosti i jeho, včetně shánění další lékařské péče pro něj. Nedivím se, že byla na pokraji psychického zhroucení. A tehdy pomohla naše praktická lékařka. Jednak se postarala o ni, ale dala jí i typ, kam se obrátit, kde by se mi mohlo dostat další odborné péče. DÍKY!
Ano řekl bych, že tu chybí pomoc psychologa ale i sociálního pracovníka. Ono je to tak, že jediné zařízení, které znám, měl sociální pracovnici (chtěl jsem ho za to pochválit) a on ji propustil! Řekl bych, že naše zdravotnictví dělá v tomto směru velkou chybu.
Stejně tak 2 roky a dost. Máte k dispozici komplexní péči pouze na dva roky a pak je to pouze částečná péče. Přecházíte do péče obvodního lékaře a nemáte nárok na lázeňskou péči. Mě se zdá, jako by si nějaký doktor kdysi dávno udělal pravidlo 2 roky a dost a od té doby se stalo normou. Když debatuji s kýmkoliv z lékařů, tak mi připadá, že s tím nesouhlasí, přesto je to tak.
2. Pomoc zdravé populace
Já nemám na mysli fyzickou pomoc, mám na mysli pomoc jiného druhu. Je nutná pomoc dostat nemocného ven, mezi lidi. Nemocný má za sebou těžký šok, ze ztráty pohyblivosti a mnozí ze ztráty jakékoliv možnosti komunikovat. Výzkumy hovoří až o 90% postižených, kteří zůstávají po mozkové příhodě zavření doma. Jsou to lidi kteří se stydí za svůj handicap. A přitom většina populace je bez problému. A tady jde o to, nepohybovat se pouze v chráněných prostorách, ale jít s nemocným ven mezi lidi zdravé. Vzpomínáte si 1 točené denně s pejskem. Tudy podle mě taky vede cesta.
Druhá část se týká všech postižených. Jedná se o pracovní příležitosti. Kolik zaměstnavatelů raději zaplatí pokutu za nesplnění povinnosti, než by si dělali problémy s postiženými. A přitom postižený jsou lidi jako všichni ostatní.
Za sebe musím říct, že jsem měl s místem obrovskou kliku. Ale to jen jeden ze sta.
3. Veřejná činnost
Mám na mysli činnost organizací zabývající se naplněním volného času postižených. Jedná se o všechny skupiny postižených, ale já se budu zabývat skupinou spasmatiků konkrétně po mozkové mrtvici. Možná je můj dojem, ale když necháte prohledat WEB najdete jen nepatrně. Když, tak jsou to stránky o mozkové mrtvici, pak jsou to stránky odborné a nebo stránky věnující se rekondičním pobytům zdravotně postižených. Bohužel jsem nenašel stránky zabývající se aktivním způsobem života lidí po mozkové příhodě. Rád bych toto bílé místo zaplnil.
Honza
