přihlášení
Transparentní účet
Stav našeho konta u Raiffeisenbank
Povolení sbírky
více...
2009 akce
více...
Členská část
Přihláška za člena
Práva a povinnosti
více...
Dopisy lidem
více...
události
Příspěvek v Litomyšli
Věrky příspěvek - ČESKÁ A SOCIACE SESTER-REGION KARLOVY VARY
ČESKÁ A SOCIACE SESTER-REGION KARLOVY VARY
více...
Příběhy
Věra Ráda bych Vám vyprávěla svůj příběh
Hynek – Jeho a můj příběh
Veronika 19 let
více...
Jirka Donát - bajky
Jirka Donát
O dvou netopýrech a jednom štěstí
O odvážném přástevníkovi medvědím
více...
Logopedie + otázky
více...
Sport
více...
novinky e-mailem
Napište zde svůj e-mail pro přihlášení nebo odhlášení odběru novinek.
Poslední aktualizace: 18.10.2009
Příběhy
Příběhy lidí, kteří nevzdávají život

Hynek – Jeho a můj příběh

 

Byl 1. Listopad roku 2007,  krásný podzimní den. Slunečné počasí vylákalo manžela (63) ven, do přírody. Brzy bude končit rybářská sezóna, a tak se vypravil ještě pokusit se o štěstí k jednomu z novohradeckých rybníků. Tohle podzimní odpoledne, obklopen lesy a vodou, náš tatínek ale zakončil netradičně. Místo cesty domů s uloveným kapříkem ho odvážela záchranka do nemocnice.“Mrcha „mrtvice si vybrala chvíli, kdy to určitě nečekal. Anděl strážný však stál nablízku. Manžela ležícího v bezvědomí objevil naštěstí majitel domku stojícího nedaleko rybníka.

Uzavření tepny vedoucí do mozku způsobilo ochrnutí pravé poloviny těla a totální afázii. Poškození mozku bylo rozsáhlé a počáteční prognóza z úst lékařů zněla “ležák“. Tohle slovo mě budilo ze sna hodně dlouho. Začal se mi hroutit svět pod nohama. Velkou oporou mi v té chvíli byly (a stále jsou)naše 2 dcery. Bez nich bych to všechno jen těžko zvládla. Tatínka jsme v nemocnici navštěvovali denně. Stále jsme s ním komunikovali, nosili fotografie rodiny, které mu připomínaly jeho nejbližší, předčítali mu z denního tisku, prováděli jsme s ním různá logopedická cvičení podle afatického slovníku. Tatínek reagoval očima a mimikou obličeje, že nám rozumí. To byla pro nás obrovská motivace. Viděli jsme že, se mu vrací porozumění. Nevzdávali jsme to. Denně jsme s ním byli v kontaktu,  psychicky ho podporovali (v nemocnici jeho, sami sebe navzájem pak doma), z každého malého úspěchu jsme se radovali. Současně s tím jsme neustále hledali informace o další léčbě a možné rehabilitaci. Nechtěli jsme se smířit s tím, že je to beznadějný případ, jak zněla počáteční lékařská prognóza .Po měsíčním pobytu v nemocnici jsme se ocitli na krátkou dobu na LDN ( s nedobrou zkušeností). Čtvrtého ledna 2008 se konečně podařilo umístit  manžela na rehabilitační kliniku v Hradci Králové,kde bydlíme. To už byl schopen sedět na vozíku.  S péčí na klinice jsme byli spokojeni. Trávili jsme tu s tatínkem každé odpoledne a viděli jsme, jak se zlepšuje. Z prvních kroků s chodítkem jsme se všichni radovali. Uplynuly tři měsíce od začátku nemoci a nám už bylo jasné, že nejtvrdším oříškem bude dostat se z těžké afázie. Manžel rozuměl hodně (ne všemu) nečetl, nepsal, říkal pouze “teďka, teďka“. Úsilí paní logopedky jsem tehdy viděla jako sisyfovskou   práci. Velký posun ve zlepšení jsme poznali až v léčebně Košumberk, kde strávil tatínek dva a půl měsíce. Pro větší vzdálenost od místa bydliště jsme u něho nemohli být každý den, ale pouze o víkendech. Jezdili jsme s ním stále ven, do parku, do cukrárny mezi ostatní lidi, netrávili jsme čas pouze u nemocničního lůžka.  V košumberské léčebně je výborná péče jak v rámci rehabilitace, tak logopedie. Manžel tu začal chodit se čtyřnožkou  a  naučil se i první slovíčka („dobrý den,na shledanou“). Přišel 15. duben a my jsme si ho konečně vezli po půl roce domů. Byl na vozíčku, ale šťastný a my s ním.  Uvědomovali jsme si však, že teď to pro nás bude velice náročné období. Pravá ruka byla stále mimo provoz, oteklá a bolestivá, pravá noha sloužila omezeně a při chůzi  také silně bolela. Komunikace fungovala pouze přes “toto, toto,toto,toto“ a „tohle,tohle,tohle“. Bylo nám jasné, že když bude polehávat nebo většinu dne na vozíku , bude se jeho stav zhoršovat. Proto jsme všichni pracovali na tom, jak mu nejlépe zajistit program, aby doma rehabilitoval, cvičil logopedii a měl stále nějakou činnost. S námi, členy rodiny, nespolupracoval. Vzpíral se, hodně se litoval, zlobil se na nás. Sehnat cizí, kvalitní lidí domů nebylo však vůbec jednoduché. Pomohl nám internet a vstřícné a velice ochotné pracovnice Odboru sociálních věcí Magistrátu města Hradce Králové, paní Levinská a paní Reinbergerová. Nejenže se vším poradily, ale i psychicky podpořily. Nakonec vše fungovalo. Kvalitní rehabilitační péče z Charity, úžasní lidé s obrovským porozuměním pro své klienty ze sdružení Dosio, pomocnou ruku jsme našli i u Červeného kříže. S cizími lidmi manžel spolupracoval lépe než s námi. Jeho zdravotní stav se zlepšoval. Doma přecházel pouze  s holí, vozíček jsme používali jen venku. Mezitím dcera objevila na internetu informaci o sdružení Ictus, které pod vedením pana J. Dohnálka   organizuje různé aktivity pro lidi s postižením po prodělaných CMP.  Využili  jsme nabídky na týdenní rehabilitačně - rekreační pobyt v Bedřichově ve Špindlerově Mlýně a s manželem jsme se přihlásili. Péče , které se manželovi tady dostává, přinesla první plody. Vozíček byl nahrazen francouzskou holí. Více na www.ictus.cz

Hynek a Slávka                           

Help
více...
2008 Akce
Špindlerův Mlýn 7 - foto a dojem Slávky
více...
Doporučení a hodnocení
více...
Media
Stáhněte si CD s našimi video
Radio classic fm 2009
Cévní mozkové příhody I.
Cévní mozkové příhody II.
Vystoupeni v CR1 MUDr. Elise
Věrka v AHA
více...
2008 dobrovolníci
Lůca Šulcová
Dobrovolnice Majda + Katka
více...
O nás
více...
články a názory
Dovolte mi podělit se s vámi o několik málo poznatků, které jsem měl možnost získat při krátké praxi s lidmi po CMP.
více...
Sbírka roku 2008
více...
Akce uskutečněné
více...
Zkušenosti pacientů - vlatní názor
více...
užitečné odkazy
Místa pro zaregistrování OZP do databáze IZS hl. m. Prahy
afasie
ASOCIACE KLINICKÝCH LOGOPEDŮ ČESKÉ REPUBLIKY
více...
S jakým autem jezdíme
více...
Fotografie
více...
právní minimum
více...